Seznam duchovních farnosti

Mons. Jan Můčka (* 9. července 1950) je český římskokatolický kněz, dlouholetý farář v Újezdě u Valašských Klobouk, obhájce svazku Interdiecézního soudu v Olomouci a papežský kaplan.

Pochází ze Strážnice, kde rodina Můčkových žije přinejmenším od 17. století a kde jako dítě ministroval. Už od dětství se věnuje včelařství, jenž patří k jeho celoživotním zájmům. Roku 1969 začal studovat na olomoucké pobočce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích a dne 22. června 1974 přijal v Olomouci kněžské svěcení. Poté působil nejprve jako kaplan v olomoucké farnosti u kostela sv. Mořice, a to až do roku 1977, kdy byl ustanoven duchovním správcem farnosti Oldřišov a administrátorem excurrendo v Hvěvošicích. Od července 1983 působil jako farář v Rýžovišti, odkud excurrendo spravoval ještě farnosti Albrechtice u Rýmařova, Huzová, Jiříkov a Lomnice u Rýmařova, a v červenci 1990 byl přeložen do Újezda u Valašských Klobouk.

Už roku 1989 se stal soudcem Interdiecézního soudu v Olomouci a v roce 1994 jeho obhájcem svazku, jímž je dosud. Kromě toho je od roku 2001 administrátorem excurrendo farnosti Horní Lhota a krátce v roce 1993 a znovu v roce 1994 spravoval excurrendo i farnost Vlachovice. Od roku 2000 je také děkanem valašskoklobouckého děkanátu, jímž byl rovněž v letech 1995 až 1998. Dne 8. března 2010 jej papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti a téhož roku získal Jan Můčka licenciát církevního práva.

převzato z webu cs.wikipedia.org

AKtuálně:

výpomocný duchovní - Římskokatolická farnost svatého Martina Strážnice

výpomocný duchovní exkurendo - Římskokatolická farnost Panny Marie Strážnice

obhájce svazku Interdiec. soudu - Interdiecézní soud Olomouc

V neděli 13. září 2020 byl Pánem života a smrti povolán na věčnost kněz olomoucké arcidiecéze P. Pavel Jagoš. Rozloučení s ním se uskuteční při mši svaté v úterý 22. září od 15.00 ve farním kostele v Lipově a poté bude jeho tělo uloženo do rodinného hrobu na místním hřbitově.

Narodil se 1. února 1964 v Karviné, převážnou část dětství a mládí však prožil na Moravském Horňácku. Jako bohoslovec se zapojil do hnutí Antiochia, což významným způsobem ovlivnilo jeho pozdější volnočasové aktivity. Na kněze byl vysvěcen 17. června 1995 v Olomouci. Působil jako kaplan (1995–2000) v Újezdě u Valašských Klobouk, Holešově, Svitavách a Slavičíně; potom jako administrátor v Rychnově na Moravě (2000–2017), Jalubí (2017–2020) a jako kaplan v Újezdě u Valašských Klobouk (2020).

„Patřil k nejvýznamnějším kněžským postavám diecéze. Navázal vztah s mnoha lidmi, kteří na něj vzpomínají s vděčností. Jsou to nejen jeho farníci z míst, kde někdy působil, lidé, které učil a duchovně vedl nebo křtil či sezdával, ale i mnozí jeho čtenáři, neboť napsal a vydal řadu knih. Zvláště jsou mu ovšem vděčni ti, kteří díky jeho pomoci chodí do opravených či nových kostelů. Generální opravu řídil u dvanácti a nových postavil patnáct.“ Tak ve své knize Kněžské osobnosti vzpomíná arcibiskup Jan Graubner na Mons. Jaroslava Studeného (1923–2008), od jehož narození uplyne 6. května 2023 sto let."

Jaroslav Studený se narodil v Kozově, farnost Bouzov. Teologii studoval v Olomouci a poté v Římě, kde byl vysvěcen na kněze roku 1947. V roce 1949 byl ustanoven kaplanem v Lipníku nad Bečvou. Následovala tříletá vojenská služba u nechvalně známých oddílů PTP. Po návratu do civilu vystřídal několik působišť, aby od května 1967 nastoupil jako administrátor v Bělotíně a Špičkách. V roce 1972 mu byl ovšem odňat tzv. státní souhlas k výkonu kněžské služby a následně byl komunistickým režimem odsouzen na čtyři a půl roku vězení za šíření náboženské literatury. Po propuštění pak pracoval v dělnických profesích až do roku 1983, kdy mohl znovu nastoupit do kněžské služby.

„Mohlo by se zdát, že to bylo až dost nepřízně na zlomení člověka, který měl velmi citlivou povahu. U něj však jako by všechny rány osudu jen hlouběji upevňovaly jeho odhodlání využít každou skulinu k práci pro Boha, pro církev, pro spásu duší. Z čeho pramení taková síla? Jako novokněz si napsal na primiční obrázek: Pane, dej mi sílu, pak vše, co jsi mi přikázal, učiním, a kamkoliv mě pošleš, půjdu,“ vzpomíná bývalý olomoucký arcibiskup Jan Graubner a dodává, že P. Studený využíval svých schopností a každé příležitosti: třeba když v době pražského jara za krátké politické oblevy připravil pro katechety biblické mapy a různé pomůcky, maloval obrázky, psal učebnice, pro kostely maloval a vydával mnohé vývěsky, jimiž hlásal evangelium.

Teprve období po listopadu 1989 ale P. Studenému umožnilo uplatnit jeho mnohá nadání v plné šíři. Od roku 1990 začal učit na obnovené bohoslovecké fakultě v Olomouci. Zároveň se z něj stal horlivý stavitel a zachránce nesčetného množství kostelů, kapliček a křížů. „Nejen organizuje a povzbuzuje, dává výtvarné podněty architektům a sám navrhuje vitráže, ale především shání peníze. Dojemným kázáním umí otevřít srdce i kapsy dárců. Jezdí po světě, aby jako ubohý žebrák prosil o dary a vymámil štědrou pomoc,“ píše arcibiskup Graubner a pokračuje: „Sám jsem s ním byl na jedné takové žebravé cestě po Německu, kde jsem slyšel: Je to divné, že nějaký farář staví kostely v tolika farnostech najednou. Těžko to u nás někomu vysvětlíme, ale jeho nejde odmítnout, protože když je vyhozen dveřmi, vrací se oknem. Víme však, že ty kostely jsou potřebné a on je vždycky dokončí.“

Roku 1993 byl Jaroslav Studený jmenován docentem, o dva roky později papežským prelátem. Ve svých 83 letech odešel do důchodu, který prožíval v Cholině, kde také v roce 2008 zemřel. Z velké řady jeho knih zmiňme aspoň: Ukřižovaný, autobiografii Já, odsouzený č. 11783, z katechetických: Čtu poprvé o Bohu, Katecheta kreslí, Snoubencům, Křesťanské symboly, Sedm svátostí, Ty ses mne tázal: Věříš?, o stavitelské práci: Stavíme nové kostely, Deset let naší bohoslužby, z knih nabízejících zamyšlení a křesťanské poučení: Myšlenky na cestu životem, Hledám Boha a svou duši, Úvahy věřících, Bůh mého stáří.

Na jeho památku vznikla v jednom z jeho působišť, Bělotíně, v barokní faře stálá muzejní expozice, která mapuje jeho životní dráhu a dílo od rodinných kořenů přes studium ve Vatikánu, léta věznění a perzekuce v 70. a 80. letech až po závěr života v roli stavitele kostelů, autora duchovní literatury pro různé věkové kategorie a ocenění životní pouti papežem Janem Pavlem II. Expozice je vybavena autentickým nábytkem, částmi osobní knihovny a osobními předměty i fotodokumentací, kterou si Mons. Studený sám zpracoval a která zachycuje jeho obrazy, literární činnost, zahraniční aktivity, výstavbu kostelů apod.

S využitím textu z knihy Jana Graubnera Kněžské osobnosti
a textů a fotografie na webu www.belotin.cz